Poezie. To bylo něco, co mě provázelo dlouho. Dlouho. Nejen, že jsem si v ní ráda četla, dokonce jsem i úspěšně přednášela na recitačních soutěžích. A z doby, kdy jsem dokonce básně o tvořila, mi zbylo pár kousků, o které bych se ráda podělila i zde. Poezie dokáže být odrazem vnitřních stavů nejlépe ze všeho. Dá se do ní vetknout mnoho. A možná i proto je báseň taková, jaká je. Ale ať už se kolem nás děje cokoliv, je fajn si vždy připomenout to, že vše se může v dobré obrátit.
Víš, ono není lehký se smát,
když ostatní se mračí.
Víš, ono není lehký stát,
když ostatní dál kráčí.
Víš, ono není lehký se radovat,
když venku se šeří.
Víš, ono není lehký bojovat,
když nikdo tě nepodpoří
Víš, když někdo řekne ti,
žes ten nejhorší,
pak máloco, málokdo,
tě znovu ukonejší.
Víš, ono je toho na světe tolik,
co nás může rmoutit.
Ale spíš se ptej kolik,
kolik štěstí pomůže nám v naší pouti.
“Poezie dokáže být odrazem vnitřních stavů nejlépe ze všeho.” Ano, ano, ano! S tím tak moc souzním 🙂 A když nad tím tak uvažuju, už je to zatraceně dlouho, co jsem napsala poslední básničku. S tím by se rozhodně mělo něco udělat 🙂 Díky za tohle popostrčení!
Taky jsem už dlouho žádnou nenapasala. Ale cítím, jak moc to potřebuji! Tak snad se mi to zase podaří. A stejně přeji i Tobě!! Jen do toho! 🙂 Je to zkrátka krásné a očistné!
Krásná báseň. Velmi procítěná.
Vřelé díky! 🙂
Tak hezky, jako Marie Veronika, bych to asi nevyjádřila, ale naprosto souhlasím.
Andělo, přeji příjemné dny. Helena
Děkuji moc za komentář! A krásné dny i Tobě!