Poezie

Ze starého poetického sešítku: Víš

Poezie. To bylo něco, co mě provázelo dlouho. Dlouho. Nejen, že jsem si v ní ráda četla, dokonce jsem i úspěšně přednášela na recitačních soutěžích. A z doby, kdy jsem dokonce básně o tvořila, mi zbylo pár kousků, o které bych se ráda podělila i zde. Poezie dokáže být odrazem vnitřních stavů nejlépe ze všeho. Dá se do ní vetknout mnoho. A možná i proto je báseň taková, jaká je. Ale ať už se kolem nás děje cokoliv, je fajn si vždy připomenout to, že vše se může v dobré obrátit.

Víš, ono není lehký se smát,
když ostatní se mračí.
Víš, ono není lehký stát,
když ostatní dál kráčí.

Víš, ono není lehký se radovat,
když venku se šeří.
Víš, ono není lehký bojovat,
když nikdo tě nepodpoří

Víš, když někdo řekne ti,
žes ten nejhorší,
pak máloco, málokdo,
tě znovu ukonejší.

Víš, ono je toho na světe tolik,
co nás může rmoutit.
Ale spíš se ptej kolik,
kolik štěstí pomůže nám v naší pouti.

6 komentáře

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *